Podívat se na Aljašku může být pro někoho celoživotním snem, nepředstavitelnou cestou, cestou plnou napětí a otazníků. Někdo tam byl několikrát, jiný tam bydlí. Aljaška je 49. stát Spojených států amerických, jedna z nejméně osídlených a nejvíce odlehlých zemí světa a mně se naskytla neodmítnutelná příležitost vypravit se prozkoumat alespoň část téhle obrovské a divoké země. I když jsem zde cestoval jen asi 8 dní, což je poměrně krátká doba na tak obrovský stát, stihl jsem toho poměrně dost a v tomto článku Vám chci přiblížit mé zážitky z cesty a doporučit místa, která nesmějí chybět při návštěvě tohoto státu. Tak pojďme na to!
VZDÁLENOST
7 800 km
STRÁVENÝ ČAS
8 DNÍ
DESTINACE
ALJAŠKA
DIFFICULTY
STŘEDNÍ
Náš itinerář
- cesta na Aljašku a první ubytování
- snídaně v Anchorage a cesta do Národního parku Denali
- Národní park Denali, Statní park Denali, cesta zpět do Anchorage
- hlavní město Anchorage, chovná stanice (Zoo), skvělá večeře
- golfový turnaj, cesta na jih za Fjordy
- Fjordy, Seward, velryby, lachtani, ledovce
- Whittier, ledovcové jezero, ledovec, vodopád, cesta na letiště
- cesta zpět do NY přes Chicago
Den 1 – Cesta do Anchorage
První den nás čekala samotná cesta, která je samozřejmě na tak odlehlé místo šíleně dlouhá. Proto nutno říci, že jsem tuto cestu začínal už ve státě New York v Albany, kde jsem byl na léto navštívit svou rodinu. Náš let byl s přestupem na letišti Newark, kam jsme letěli necelou hodinu a poté následoval 8 hodinový let až do hlavního města Aljašky – Anchorage. Pro představu je to zhruba stejná doba a vzdálenost jako z Prahy do New Yorku. Samotné výhledy na rozlehlou Kanadu s vysokými kopci a ledovci nás nepřestávaly udivovat. Do hlavního města Anchorage jsme přiletěli okolo 8 hodiny večer tamního času, což bylo s našim časovým posunem z New Yorku okolo půlnoci a časový posun oproti České Republice byl -10 hodin. Takový časový rozdíl už je poměrně dost zvláštní, protože je tu den a noc oproti Evropě přesně naopak a pokud si chcete zavolat s rodinou nebo kamarády, musíte buď večer nebo ráno.
Po příletu jsme si půjčili pořádné auto, které budeme potřebovat na projetí co nejvíce míst a při západu slunce s výhledem na oceán a okolní obrovské hory jsme se vydali najít naše první ubytování.
Den 2 – Národní park Denali
Ráno začalo skvělou snídaní v nedaleké kavárně Barbie’s Cafe. Viděli jsme růžovou kavárnu, tak jsme tam prostě museli! Dali jsme si takovou klasickou americkou snídani. Takže omeleta se sýrem, šunkou, také jak je tu zvykem sobích párečků a k ní servírované opečené brambory. Na výběr byl ještě čaj, nebo hnusné naředěné americké kafe, takže já byl spíše pro ten čaj s medem. Ale jinak mňamka. Pokud budete v Anchorage, doporučuju 10/10!
Plán na náš první den byl vyrazit na sever do národního parku Denali, kde se nachází stejnojmenná nejvyšší hora Severní ameriky. Vzdálenosti na Aljašce jsou extrémně velké a proto nám tato cesta zabrala 5 hodin. Než vyjedete z města, musíte se také ujistit, že máte dostatek paliva a zásoby, protože na několik dalších hodin nenarazíte na žádné město ani čerpací stanici. Po 2 hodinách cesty jsme začali postupně stoupat a dostali jsme se do údolí obklopené nádhernou přírodou, obrovskými horami a tu a tam průzračná jezera. Takže nakonec ta 5 hodinová cesta s těmito výhledy poměrně rychle utekla. Po příjezdu jsme se na jednu noc ubytovali v Denali Princess Lodge (hotel, který se nachází asi 5 min přímo od vjezdu do parku) a vyrazili jsme objevovat park.
Vstup do parku je lehce zpoplatněný, můžete zde nechat auto na parkovišti u infocentra, nebo k němu přímo přijet klasickým Aljašským vlakem. V parku funguje autobusová doprava celkem 3 linek (shuttle busů). První linka je zdarma autobus vás sice nezaveze tak daleko do parku, ale můžete si projít pár krásných tracků s výhledem na majestátný kopec, nebo se projít podél řeky. Autobusy na jednotlivých zastávkách zastavují každou půlhodinu, takže si můžete projít více tracků a vždy popojet dále. Řidiči vám také během jízdy řeknou několik zajímavostí o parku a o kopci, takže je to celkem zážitek.
Zajímavé je, že kopec Denali vidí pouze 30% všech návštěvníků kvůli jeho extremní výšce (6 190 m.n.m.) a kopec je po většinu času v mracích. My jsme měli neuvěřitelné štěstí a kopec jsme viděli oba dva dny. Další 2 linky autobusů jsou lehce zpoplatněné, ale zavezou vás mnohem dále do parku, kam už se autem nedostanete.
Večer jsme strávili na terase hotelu s výhledem na řeku a zapadající slunce a těšili se na další den prozkoumávání.
Den 3 – Aljašská divočina
Třetí den nás čekalo ještě malé prozkoumávání parku a cesta zpět do hlavního města Anchorage. Tento den však bylo neobvykle jasno a hora byla vidět dokonale. Proto jsme po cestě zpět dělali poměrně dost zastávek například i ve státním parku, kde se dostanete k hoře Denali vpodstatě nejblíže a dělají se odtamtud nádherné fotky.
Příroda je zde tak fascinující, bohatá, malebná a jedinečná, že se jen těžko popisuje slovy nebo fotkami. Člověk si také musí uvědomit, že Denali není jediný kopec v parku a musí si všímat i stromů, jiných kopců a zvířat, která jsou zde jedinečná. To bohužel moc turistů v okolí Denali nedělá a připraví se tak o krásné pohledy a zážitky. Pokud se vypravíte více do přírody, dál od parkoviště musíte se mít sakra na pozoru hlavně před medvědy a losy, kteří jsou smrtelně nebezpeční. Nejlépe mít rolničku, píšťalku, sprej proti medvědům a přečíst si alespoň základní informace, jak se chovat v situaci, pokud na takové zvíře narazíte.
S několika zastávkami a focením jsme se postupně opět přibližovali k Anchorage, kde budeme další dva dny.
Po dlouhém dni jsme večer celí hladoví zavítali do místní restaurace South Restaurant + Coffeehouse vyhlášené úžasnými rybími pokrmy. Pak už byl jen čas na odpočinek a plánování dalších dní.
Den 4 – Nejlepší zmrzlina na Aljašce
Anchorage! Hlavní město Aljašky, kde žijí skoro dvě pětiny všech obyvatel této země. Zajímavé je, že toto město bylo založeno teprve před 110 lety, když do tohoto místa byla přivedena aljašská železnice. Možná právě proto působí město dost ,,roztahaně“, kde nejsou žádné historické budovy a pokud se nenacházíte přímo v downtown, které je mimo jiné také dost malé (asi jen 2, nebo 3 ulice), jsou zde vzdálenosti dost veliké, což opět nutí obyvatelé používat auta.
Dopoledne jsem tedy zavítal do úplného centra města, které bylo celkem pěkné. Na jednu stranu byl krásný výhled na oceán, zatímco na té druhé se rozprostíraly nádherné hory. Od jedné místní obyvatelky mi byla doporučena prý ta nejlepší aljašská zmrzlina, takže to samozřejmě nešlo odmítnout a musel jsem jí najít. Povedlo se mi to během chvíle. Asi dobrá motivace :). Zmrzlinárna se jmenovala Wild Scoops, já si dal borůvkovou a čokoládovou a byla fakt boží! Po krátké pauze jsem prošel ještě pár ulic, zastavil se v místním Gift Shopu, kde jsem sehnal plyšového aljašského medvídka, pár pohledů a pak se vydal zpět na ubytování.
Odpoledne byla v plánu návštěva místní Zoo, která se od ostatních liší tím, že je to zároveň chovná stanice a jsou zde pouze raněná zvířata, nebo mláďata, která v přírodě ztratila rodiče a v divočině by tak nepřežila. Každé zvíře tu má tak svůj příběh. Vstup do Zoo činí 20$ a také je tu možnost přispět jakoukoli částkou pro pomoc zvířatům. Setkáte se tu také právě s medvědy a losy, které ve volné přírodě úplně tak nechcete potkat. Nejvíce nás ale asi zaujala Cranbeary – mladá lední medvědice ze severu Aljašky, která byla fakt neskutečně roztomilá.
Večer následovala ještě golfová příprava na další den, kvůli kterému vlastně celá tato akce vznikla.
Den 5 – Golf a cesta na jih
Byť se to může zdát vtipné, důvodem, proč celá tato výprava vlastně vznikla byl nominační golfový turnaj, na který byl přihlášený jeden z členů mé rodiny. Dopoledne jsme tedy strávili na turnaji, a jako caddy jsem obešel všech 18. jamek. Počasí vyšlo dokonale a tak samotná procházka po hřišti s výhledy na okolní kopce byla skvělá.
Po turnaji byl čas vypravit se na jih Aljašky, kde se nacházejí další Národní parky tentokrát s obrovskými ledovci a také úžasné fjordy vzniklé v důsledku pohybu tektonických desek. Cesta nám zabrala něco okolo dvou hodin a večer jsme dorazili na naše další ubytování do oblasti Kenai, vzdálené asi jen půl hodiny od známého městečka Seward. Večer jsme sehnali lístky na výlet lodí, která právě vyplouvá z tohoto města a měli bychom vidět velryby, lachtany, různé ptáky a hlavně ledovce, na které jsem se těšil ze všeho nejvíce.
Den 6 – Fjordy
Na tenhle den jsem se těšil neskutečně. Ráno rychlá, ale výborná snídaně a pak už jen půl hodinová cesta do městečka Seward. Odtud vyplouvala loď na plavbu mezi fjordy až na konec zálivu, kde začíná Atlantský oceán a kde by měli být vidět velryby a ledovce.
Seward jako městečko je nádherné a plné historie. Například právě odtud vedla první železnice do vnitrozemí Aljašky, kvůli v zimě nezamrzajícímu zálivu. Záliv se také nachází přímo nad zlomem tektonických desek takže tu často dochází k zemětřesení a bylo zde jedno z těch vůbec největších zaznamenaných.
Opět jsme měli neskutečné štěstí na počasí a měli jsme modrou oblohu a podle kapitánky lodi to byl prý teprve desátý slunečný den tohoto roku a to už byla půlka srpna. Vyrazili jsme na plavbu a užívali si nádherných výhledů na fjordy a ledovce. Kvůli tektonickým deskám bylo vidět jak levý břeh se skládá z úplně jiných hornin než ten pravý, který je tvořen jinou tektonickou deskou.
první zastávka byla u lachtanů, které se slunili na jednom z útesů a také jsme viděli hnízdit mořské ptáky Puffins (papuchálky) s oranžovými zobáky. Po vyplutí na otevřené moře jsme během chvíle viděli ocasy velryb. Tentokrát se moc neukázali, ale i tak to byl pěkný zážitek. Jediné mé zklamání bylo, že jsme se na této plavbě nevydali k blízkosti ledovce na který jsem se tak těšil.
Odpoledne jsme ještě zavítali do místního akvária, které se podobně jako Zoo v Anchorage starala o raněná zvířata a poté si prošli ještě část města.
Být na Aljašce a nevidět ledovec zblízka mi prostě nedalo spát. Takže večer před spaním jsem ještě hledal různé varianty a nakonec jsem našel jedno ledovcové jezero poblíž našeho ubytování, které by stálo za zkoušku. Takže se uvidí.
Den 7 – Ledovec
Poslední den naší cesty po Aljašce a poslední možnost vidět nějaký ten ledovec. Vyrazili jsme k ledovcovému jezeru, po kterém je možné se na lodi dostat až k samotnému ledovci. Loď vyplouvala až za dvě hodiny a tak jsme měli ještě dostatek času navštívit městečko Whittier. Do toho městečka se dostanete tunelem, který je pouze pro jeden směr jízdy a zároveň i pro vlak, takže si podle časového harmonogramu musíte najít časové okénko kdy pojedete. Jednotlivé směry trvají vždy půl hodiny a občas je tunel zavřený pro auta kvůli průjezdu vlaku. Ale jinak? Nejhorší město Aljašky kam asi vůbec nemá smysl jezdit. Absolutně nic tam není, až na přístav a nějakou jednu pekárnu/kavárnu, kde jsme si stejnak nic nedali. Jediné co tak jsme zajeli na okraj vesnice, kde jsme slyšeli nějaký vodopád a v tentokrát klasickém aljašském počasí, tedy v mlze a dešti jsme se vydali chvíli do přírody. A právě tady jsem se asi za celou tu dobu bál medvědů nejvíce. Když jsme usoudili, že už je nám zima a jsme dostatečně promoklí, vydali jsme se tunelem zpět k jezeru a vyrazili jsme lodí k ledovci.
Absolutně boží! Vidět zblízka tak obrovský ledovec sunoucí se do jezera s klasickou světle modrou barvou byl zážitek na celý život. Dokonce nám z vody vylovili i kus tohoto ledovce, takže jsem držel asi 300 let starý kus ledu. Po téhle plavbě si myslím že návštěva Aljašky měla vše, co mít měla a pomalu bylo na čase se vrátit zpět na letiště a vrátit se zpět domu.
Den 8 – Opět na cestě
Tady se nám ty dny trochu lámou. Předchozí den večer jsme odlítali z Anchorage s nádherným západem slunce a výhledem na všechny ty kopce a ledovce a po 7 hodinovém letu jsme přistáli na mezipřistání v Chicagu. Alespoň chvilku odpočinek a čas na pořádnou snídani. Z Chicaga do Albany už nás čekal jen krátký let, který poměrně rychle utekl a rázem jsme byli z destinace vzdálené asi 5 500 Km zpět doma.
No a jak by se Vám chtělo cestovat na Aljašku? Zajímá Vás tato destinace, nebo jste spíše na teplé krajiny? Napište mi jak to máte Vy a co se Vám nejvíce z tohoto článku líbilo. Budu rád za zpětnou vazbu.
